Den 5 a 6

Ahoj mami, tati a všichni ostatní,

jeptiška se španělsky řekne „monja“. Víme to, protože se o jeptiškách občas bavíme a večer se jimi trochu strašíme. Dům, ve kterém bydlíme, je navíc dost tajemný − má dlouhé chodby a spoustu zákoutí −  takže když v noci něco zapraská, jsme všichni rádi, že už jsme v posteli.

Včera jsme jeli na výlet do toho Santiaga. Cestou jsme plnili úkoly, které rozvíjely naše globální kompetence (kvůli tomu tady totiž jsme). Například v Santiagu jsme měli najít cestu k železničnímu nádraží, zjistit, kdy jedou vlaky zpátky do Viga, a dohodnout se, kterým pojedeme zpátky. Tenhle úkol jsme ale splnili jen ze dvou třetin, protože volná místa byla už jen v jednom vlaku a nebylo na čem se moc dohadovat. Skoro každý z nás si v Santiagu koupil něco, co se mu líbilo (náramek, býka, fotbalový dres nebo něco jiného). A ti, co si nic nekoupili v Santiagu, to pak dohonili ve Vigu (kde je Primark). Domů do Tui jsme dorazili akorát na večeři a pak jsme se šli strašit na pokoje.

Dneska jsme byli naposledy ve škole. Pro některé z nás to bylo i trochu smutné, protože nevíme, kdy zase uvidíme některé španělské žáky z 6. ročníku. Paní učitelka Lexová sice slíbila, že když rodiče budou souhlasit, bude přeposílat emaily spolužáků španělské učitelce Andree, ale já moc nevěřím, že by to tak dlouho fungovalo. Po škole už jsme měli všechno taky naposled. Cestu do supermarketu, procházku křivolakými uličkami v Tui, večeři, ošetření paní učitelkou Jarošíkovou a večerní mytí zubů. Stejně se ale strašně těším domů!

Váš syn / vaše dcera