Den 3 a 4

Ahoj mami, tati a všichni ostatní,

je tady dost zajímavých věcí. Například peregrinos. To jsou lidi, kteří jdou pěšky z nějakého místa (paní učitelka Lexová říkala, že ti naši jdou z Porta) do Santiaga de Compostela. Tam zrovna jedeme zítra na výlet, ale autobusem, pěšky bychom to za jeden den nezvládli, protože to je asi 100 km. Ti peregrinos tam samozřejmě jdou několik dní, klidně i týden. To mi ještě připadá normální, ale pak tady jsou jeptišky, které nikdy nevycházejí ven z kláštera, kde bydlí. Říká se jim „Las encerradas (to ve španělštině znamená „zavřené“). My jsme u toho kláštera byli a kdo chtěl mohl si u těch jeptišek něco koupit (například marmeládu nebo cukroví). Nikomu se ale do toho moc nechtělo, protože to tam je fakt takové tajemné.

Ve škole to je zase hodně moderní, včera jsme měli několik hodin informatiky s panem učitelem Oscarem a dělali jsme i věci, které ve škole normálně neděláme (například 3D tisk nebo jsme programovali laserovou řezačku). Bylo to ale docela těžké, takže se ten model podařil jen někomu, Oscar nám ale slíbil, že to opraví a do pátku vytiskne. Taky jsme měli hudebku, učili jsme španělské žáky Kočka leze dírou, oni nás zase učili písničku o krávě Lola. Nejlepší jsou ale přestávky, kdy s místními žáky hrajeme venku basket nebo fotbal.

Dneska odpoledne jsme měli u řeky piknik a hráli jsme s balonem a Městečko Palermo a večer (když už byla úplná tma) jsme se šli znovu projít do té historické části, kde bydlí ty jeptišky. Jestli to měla být ta slíbená stezka odvahy, tak to ale nebylo nic moc, protože jsme u toho hodně nahlas mluvili o všem možném a neměli ani možnost se pořádně bát.

Váš syn / vaše dcera

PS: Ten ekzém už je v pohodě, paní učitelka Jarošíková mi na to dává takovou bílou mastičku.