Den 1 a 2

Ahoj mami, tati a všichni ostatní,

náš vlak vyjížděl z Ostravy ve 3.56. První věc nám začala chybět ve 3.56. Možná o trochu dříve, protože ten pas s námi do vlaku ani nenastoupil. Nastoupil nebo, přesněji, byl do vlaku podán až na nádraží v Olomouci. Do té doby paní učitelka Lexová asi dvacetkrát (to znamená průměrně 1x za 3 minuty a 18 sekund) zopakovala „No stress.“ Klidná začala být až právě za tím Olomoucem, kdy s paní učitelkou Jarošíkovou vytáhla různé hry a začala nás jimi rozptylovat, takže jsme se ani nemohli soustředit na mobil. Jedna hra nás ale docela bavila, jmenovala se Švábí salát. Tady ve Španělsku máme saláty, myslím normální saláty (s rajčaty, olivami a dalšími věcmi, které nejím), na oběd i na večeři a kromě nich ještě další chody, například dnes byly na večeři těstoviny, pak španělská tortilla (ta je z brambor, ale to jsme věděli, protože paní učitelka Lexová nám opět pro jistotu několikrát zopakovala, že španělská tortilla je něco jiného než mexická). Jako dezert bylo něco jako pudink, ale tady se tomu říká natillas. Ty dvě ll se v tom slově čtou jako j, v podstatě toho o španělštině už dost víme, protože jsme se nějaká slovíčka učili na letišti ve Vídni, dále jsme na hlavní ulici v Tui (tak se jmenuje to místo, kde jsme) fotili a překládali různé nápisy a ještě jsme byli ve škole. Tam jsme sice mluvili spíše anglicky, ale i tak. Po siestě (to je místní odpolední klid) jsme šli na churros s čokoládou a pak jsme každý dostali papír A3 a tužku a jedno společné strouhátko a gumu a přemístili se k místní katedrále, kde jsme měli 45-60 minut na její prý „nejvěrnější zachycení“. Myslím si, že není důležité, kdo vyhrál, protože jsme se všichni fakt snažili. Před večeří jsme ještě hráli Kahoot o Španělsku a další věci, no a pak jsme už šli spát, protože tady se večeří mega pozdě, až v devět večer. Asi by se dalo napsat víc o těch dvou dnech, ale už mě nic nenapadá, asi jen to, že napíšu zase zítra.

Váš syn / vaše dcera